Robert N. raritní »svatební« vinylová LP deska Hej, pane diskžokej

Foto: MG Music / Robin Puškáš
FacebookGoogle+Další

 

Zpívající model Robert N. proletěl naší hudební scénou jako kometa. Za pět let profesionálního zpívání vydal pět alb, jeho písně vyšly na šedesátce CD a účinkoval v hudebních pořadech a estrádách, které vysílala Nova, Prima i Česká televize v prime time. Před deseti lety zmizel ze showbyznysu a nyní se připomíná raritní vinylovou LP deskou Hej, pane diskžokej.

 

Album vyšlo v limitované sérii v edici Retro na dnes opět velmi módním vinylu. Unikátní elpíčko přináší jedenáct cover hitů ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Do prodeje šlo pouhých sto kusů, takže se elpíčko hned po vydání stalo sběratelským kouskem. LP deska totiž vyšla nejen pro Robertovy fanoušky a sběratele vinylů, ale především jako netradiční dárek k jeho svatbě. Po osmi letech se totiž rozhodl úředně zpečetit vztah se svou snoubenkou Lucií. „Mám z tohoto originálního dárku velkou radost. Na vinylu ještě žádná moje písnička nevyšla a že by mi mohlo vyjít celé elpíčko, to by mě nikdy nenapadlo. Abych si ho mohl přehrát, musíme si pořídit gramofon,“ přiznal na veselce Robert N.

Na elpíčku Hej, pane diskžokej (foto na titulu LP desky je 15 let staré a fotil jej Robert Vano) zpívá mimo titulní písně hity Je v tahu, My to zvládnem, Můj čas (Sanitka), Zrcadlo, Decibely lásky, To se oslaví, Znala panna pána, Dej cihlu k cihle (Dělání), Po hlavě skoč jen tak a Vamos A La Playa. Spolu s Robertem zpívají Nicol Lenertová, Davide Mattioli, Alice Konečná, Petra Pudová, Eva Skalická, Klára nebo NewTrio.

Svatba Roberta a Lucie proběhla s rodinou a nejbližšími přáteli – asi sto lidí kousek za Prahou na romantickém zámku Berchtold a patřilo se tam až do rána.

Takto viděl svou svatbu ženich Robert N.:

„Jak to všechno probíhalo moc nevím. Mám úplné výpadky a budu muset počkat na video. A to jsem vypil jen jedno pivo a tři slivky až v deset hodin večer. Uteklo to nepochopitelně rychle a to i když jsem se to snažil vnímat a užívat si to na pět set procent. Nikdy jsem si nemyslel, že to někdy řeknu, ale bez přehánění to byla nejlepší akce, kterou jsem zažil. Obřad byl venku v zámecké zahradě, a i když to ještě dvě hodiny před obřadem vypadalo s počasím nejistě, tak se najednou začalo objevovat sluníčko a začalo být nádherně.

Přípravy probíhaly už den předem, kdy Lucka s pomocníky vyzdobily stoly, židle a sály zámku do svatebního. V den svatby jsme dorazili už v devět ráno na poslední dodělávky a dozdobení a od dvanácti hodin se začali scházet hosté, které jsem vítal koláčky a slivovicí.

Až tam na místě jsem si uvědomil, do jak neuvěřitelných detailů to vše Lucka dokázala připravit. Od výzdoby a programu po takové detaily jako tužky, zápalky a žvýkačky s našimi jmény, zábavné dotazníky, detailní, ale přitom zábavné svatební noviny, prskavky s našimi jmény pro večerní prskavkový tanec a spoustu dalších do detailu propracovaných věcí. Makala na tom poslední tři týdny skoro pořád, a i když jsem jí s něčím pomáhal, tak až výsledek, kdy bylo vše pohromadě a na svém místě, mi ukázal, jak je to dokonalé.

Od 11 hodin se Lucka se svou úžasnou svědkyní Kačkou přesunuly k nazdobení svých těl. Vzhledem k tradici jsem vůbec nevěděl, jaké šaty bude Lucka mít a až do obřadu ji neviděl. Mé přípravy zabraly podstatně méně času a mohl jsem se tak věnovat se svým skvělým svědkem Petrem, přicházejícím hostům. Chvíli před začátkem obřadu, který začal ve 14 hodin v zámecké zahradě, jsme se přesunuli k nazdobené slavobráně a po usazení hostů všichni napjatě sledovali jediné místo.

Za doprovodu krásné hudby se najednou u vstupu zámku objevila nádherná bytost v překrásných svatebních šatech v doprovodu svého táty. Do té doby jsem si vše užíval s nadhledem a v pohodě bez jakékoli nervozity, ale v momentě, kdy jsem tam Lucku uviděl, poprvé v té nádheře, zamlžily se mi oči a měl jsem co dělat abych zadržel slzy. Opravdu neuvěřitelně silný zážitek. Ty tajnosti a čekání za to stály na tisíc procent. V tu chvíli jsem se cítil opravdu jako v pohádce, protože to zámecké prostředí a dokonalá princezna tomu nedalo jinak. Čas se jakoby na chvíli zastavil. Pomalu se ke mně s tátou přibližovali jakoby v nějakém tunelu. Přestal jsem vnímat okolí a viděl jenom ji.

Když mi Lucku táta předal, čas naskočil do zběsilého tempa a vše utíkalo neuvěřitelně rychle. Několikrát za den jsem si říkal: ,Užívej si to, nikam nespěchej, nic neřeš,ʻ ale čas neposlouchal. Jakoby ta chvíle, kdy se skoro zastavil, když jsem ji poprvé spatřil, byla vykoupena zbylým časem celého dne. Uvědomuji si vše potom tak nějak zastřeně. Lucka napsala pro paní oddávající skvělé poznámky a řeč tak nebyla vůbec nudná a zdlouhavá. Naopak to bylo velmi vtipné a trefné. To mystické »ANO« jsme se oba naučili dokonale. (smích) Poté prsteny, první polibek, přípitek a skvělé gratulace.

Bylo to úžasné, kolik lidí se takto sešlo pohromadě ve skvělé náladě. Je to opravdu jeden z těch dnů, které by chtěl člověk prožívat kdykoli znovu a pokaždé si všímat dalších detailů, které za ten jeden den není šance všechny vnímat, i když se na to sebevíc soustředíte.

Zábava trvala až do rána. Celý den probíhaly kromě tančení i různé soutěže a úkoly, takže jsme si všichni užili naprosto báječnou atmosféru. Zcela jsme se obešli bez únosu nevěsty, což je podle mě »zvyk«, který svatbu ve většině případů spolehlivě zabije, a také bez tvrdého alkoholu. Tedy až na nějakou tu naši domácí slivovičku. Snažil jsem se alkohol omezit na minimum a raději si vše užívat a vnímat s čistou hlavou, což teď hodnotím jako nejlepší volbu.

Zažil jsem v životě spoustu akcí všemožného zaměření, ale musím zcela vážně a bez nadsázky říci, že tak jak se povedla naše svatební akce, tak se nepovedla žádná jiná. Samozřejmě z mého pohledu. (smích) Ale vážně, jsem šťastný, jak super se to povedlo a moc všem děkuji za podporu, pomoc, dary a hlavně, že to přišli s námi oslavit.“

Jak Robert vzpomíná na zpívání, kam vůbec zmizel, co dělá nyní a vrátí se někdy ke zpívání? Nejen na tyto otázky naleznete odpověď v následujícím rozhovoru.

Roberte, jak vzpomínáte na dobu, kdy jste byl zpěvákem?

„Byla to skvělá pětiletka, na kterou vzpomínám moc rád. Hrát si na zpěváka mě fakt bavilo. Jsem soudný a proto vím, že jsem nikdy nebyl opravdový zpěvák, ale jen jsem si na něj hrál. Super bylo, že ta hra bavila nejen mě, ale i lidi, kteří chodili na vystoupení a kupovali si desky.“

Proč jste potom přestal zpívat, když vám vycházely desky, často jste účinkoval v televizních estrádách a asi jste neměl nouzi ani o vystoupení?

„Měl jsem skvělého manažera a všechno fungovalo velmi dobře, ale každá pohádka jednou skončí. Zpívání zkrátka bylo jen takový fajn koníček a zábava, ale nikdy jsem nechtěl zpívat do konce života. Dělal jsem taneční písničky, vystupoval na diskotékách, a když se mi blížila třicítka, řekl jsem si, že jsem už starý na to, abych poskakoval na pódiu pod nímž křepčily holky, kterým jsem skoro mohl dělat tátu. Myslím, že je fajn odejít v pravý čas a pokud možno na vrcholu. V klidu jsem se domluvil s manažerem, že dodělám všechno nasmlouvané, ale aby už nezajišťoval další práci. Moje poslední deska, dvojalbum Duety (a remixy), vyšla, když jsem už v podstatě nezpíval.“

A co jste dělal?

„Mým snem bylo odjakživa cestovat, což se mi při zpívání moc nedařilo, protože jsem vystupoval nebo natáčel i v létě. Za posledních deset let jsem projel velký kus světa. Navštívil jsem indonéské ostrovy Bali a Lombok a lezl po tamních sopkách. Projel jsem Portoriko kolem dokola včetně návštěvy observatoře v Arecibu s největším radioteleskopem na světě. Na Filipínách jsme procestovali několik ostrovů. V Jihoafrické republice jsme vylezli na Stolovou horu, vyzkoušeli surfování na plážích u Cape Townu a navštívili místní Safari. Projeli jsme Thajsko, kde jsem se odhodlal k mému prvnímu a zatím jedinému ponoru do patnácti metrů. Je to úžasný pocit a doufám, že v tom budu pokračovat. Při zpáteční cestě jsme se zastavili v Addis Abebě, hlavním městě Etiopie. Prošli jsme si nádherné hory a místa v Gruzii.

Skvělý byl výlet devítimístným tranzitem po Turecku s úžasnými lidmi, se kterými jsem se poprvé viděl až na místě setkání před odjezdem. Jezdili jsme převážně po místech úplně mimo turistické oblasti, přespávali ve stanech a navštívili tak nádherná místa, která se ani nedají popsat. Do té doby jsem vůbec netušil, jak může být tato oblast rozmanitá jak přírodou a krajinou tak i památkami. Museli jsme tak zorganizovat i druhý »turnus«, na který jsem přemluvil i přítelkyni. Mezi tím pár klasických dovolených s cestovkami do Egypta, několikrát řecké ostrovy…“

Jaké jsou vaše další cestovatelské plány?

„Je toho tolik co objevovat. Ve světě, ale i u nás je tolik neuvěřitelně nádherných míst. Nejsmutnější je, že hodně z nich nenávratně mizí a přichází o svou atmosféru vlivem peněz, lidskou hamižností a hloupostí. Proto chci cestovat, jak jen to jde, ale nepotřebuji vidět všechno a být všude za každou cenu. Mám rád přírodu, pohodu a přirozený chod věcí a tak místa sice známá, ale přeplněná turisty mě prostě nelákají, ať jsou kdekoli. Do budoucna bych rád poznal další skvělé lidi, klidně úplně neznámé třeba přes internet nebo Facebook, se stejnou zálibou a procestoval další krásná místa na Zemi. Mým snem je se připojit k nějaké výpravě či expedici s nějakým cílem, například vyřešit nějakou záhadu v určité oblasti nebo objevovat něco zatím nepoznaného.“

Jaký jste cestovatel, máte vše dopředu přesně naplánované včetně zajištěného hotelu?

„Vůbec ne. Jsem nenáročný cestovatel a klidně vyrazím sám jen s batohem na zádech nebo s partou lidí, které jsem poznal na internetu. Nemusím mít dopředu zajištěný hotel, stačí mi jen koupit letenky a udělat si bodový plán, kam bych chtěl jet, nebo co bych chtěl vidět. Na místě potom improvizuji a nějaký hotýlek, hostel, bungalov nebo chýše se vždycky najde. Občas vyrazím třeba i jen se stanem.“

Čím se dnes živíte?

„Částečně jsem se vrátil k tomu, co jsem vystudoval – pracuji s počítači a především testuji různé technologie a systémy. To je svět, který mě vždy bavil, baví a ve kterém vidím svou budoucnost.“

V blízké budoucnosti se budete ženit. Vaše snoubenka je ze showbyznysu?

„Není, Lucka je učitelka v mateřské škole. Poznali jsme se před osmi lety a to jsem už nezpíval, i když mě jako zpěváka znala. Víc bych o našem soukromí nechtěl mluvit, vždyť už dávno nejsem veřejná osoba a i když jsem jí pár let byl, o soukromí jsem nemluvil ani si nezval fotografy domů.“

Nestýská se vám po zpívání?

„Potlesk je droga a myslím, že chybí každému, kdo ho zažil. Byly to super časy a občas se mi zastesklo nejen za zpíváním, ale i za focením a natáčením reklam.“

Kdyby vám dnes nabídli vystoupení nebo zajímavou reklamu, přijal byste?

„Nevím, záleželo by na konkrétním případu. První dva roky, kdy jsem už nezpíval, ještě nabídky chodily, ale protože jsem hodně cestoval a nechtěl už zpívat na diskotékách, tak jsem je odmítal. S Luckou plánujeme rodinu, děti mám rád, tak mě nedávno napadlo, že by nemuselo být špatné, kdybych udělal hodinový pořad pro děti z mateřských škol. Smál jsem se Lucce, že by mi s ním jako učitelka mohla pomoct a případně jezdit se mnou. Když jsem si ale uvědomil, že bych musel mít agenturu, která by pořad prodávala, starat se o reklamu a další věci, bez kterých ho dnes nejde, hned jsem ten nápad zapudil.“ (smích)

Líbí se vám naše články a projekt „Bulvar24.cz“? Přidejte se k nám na Facebooku


Fotogalerie:

Foto: MG Music / Robin Puškáš

Foto: MG Music / Robin Puškáš

Foto: MG Music / Robin Puškáš

Foto: MG Music / Robin Puškáš

Foto: MG Music / Robin Puškáš

Foto: MG Music / Robin Puškáš

Foto: MG Music / Robin Puškáš

Foto: MG Music / Robin Puškáš

Foto: MG Music / Robin Puškáš

Foto: MG Music / Robin Puškáš

LP Robert N. 2017

LP Robert N. 2017



Foto: MG Music / Robin Puškáš

Redakce Bulvar24.cz

Sledujte každé pondělí nový díl talk show „Horké křeslo Lindy Bernátové“Linda

Nejčtenější články